Jóga, sendvič a popová soudkyně: bizarní autorskoprávní spory v USA roku 2015
Přestože se v převážně většině nejedná o spory týkající se vizuálního umění, nebude od věci, když si připomeneme nejzajímavější americké soudní kauzy uplynulého roku týkající se autorského práva. Důvody jsou prosté: je třeba mít na paměti, že i ?nevýtvarná? autorskoprávní judikatura může v budoucnu případy v hlavní roli s vizuálními díly ovlivnit (např. s ohledem na princip fair use), a navíc současné umění se stává natolik intermediálním, že klasické dělení uměleckých druhů pozvolna pozbývá významu a ?uměleckým? lze podle konkrétního kontextu rozumět téměř cokoliv. V prvním textu představíme tři spíše veselé kauzy, v pokračování se vydáme i směrem k vizuálnímu umění a případům přeci jen významnějším.
#1 Jóga (Bikram´s Yoga College v. Evolation Yoga)
Začněme kuriózním sporem, v němž společnost Bikram´s Yoga College of India a pan Bikram Choudhury, slavný učitel jógy, žalovali společnost Evolation Yoga z důvodu, že společnost Evolation Yoga nabízela kurzy jógy, v nichž uplatňovala sestavu poloh a cvičení, kterou vytvořil a v roce 1979 knižně představil pan Choudhury. Hlavní otázka sporu proto zněla: je série 26 pozic a 2 dechových cvičení autorským dílem požívajícím právní ochrany? Soud nepřekvapivě došel k závěru, že o autorské dílo nejde, neboť se jedná pouze o myšlenku či nápad, které autorskoprávní ochrany, jak známo, nepožívají. Pro jistotu soud zároveň zdůraznil, že jogínské cvičení nenaplňuje ani znaky díla souborného či choreografického.
#2 Sendvič (Colon-Lorenzana v. South American Restaurants Corp.)
Když Norberto Colon-Lorenzana pracoval před mnoha lety pro Jihoamerickou restaurační společnost (anglická zkratka SARCO), vymyslel pro řetězec Church´s Chicken v Portoriku koncept nového sendviče. Svůj nápad sdělil svým vedoucím, které okamžitě zaujal, a proto se ?Pechu Sandwich? zanedlouho dostal do prodeje. SARCO si navíc název pokrmu pojistila prostřednictvím ochranné známky. Po více nežli dvaceti letech pan Colon-Lorenzana nabyl pocitu, že je krácen na svých právech, poněvadž usoudil, že jím vytvořená receptura úspěšného sendviče, sendvič jako takový a rovněž název sendviče jsou jeho autorskými díly. Proto SARCO zažaloval, leč ve sporu neuspěl. Soudy bez větších okolků konstatovaly, že seznam ingrediencí tvořící kulinářský recept nepožívá ochrany autorského práva a totéž platí i o sendviči jako určité konkrétní entitě, která nemůže být nahlížena ani jako dílo sochařské (k němuž má z druhů chráněných děl patrně nejblíže).
#3 Popová soudkyně (Jesse Graham v. Taylor Swift)
Čím dál tím častěji se setkáváme s žalobami v hudebním průmyslu, v nichž se (většinou komerčně méně úspěšní) muzikanti snaží prokazovat, že jejich původní skladby posloužily jako právně nepřípustná inspirace pro notoricky známé hity hudebních hvězd. Kromě kapely Coldplay nebo dua Robin Thicke a Pharell Williams, které muselo zaplatit několik milionů dolarů za svou údajnou inspiraci songem Marvina Gaye, se podobná věc přihodila i Taylor Swift. Spor s Jessem Grahamem, jenž tvrdil, že Swift neoprávněně užila části jeho textu ve své písni ?Shake it off?, dopadl pro zpěvačku úspěšně. Řečeno ve stručnosti, soudkyně Gail Standish rozhodla, že Graham nepředložil dostatečné množství důkazů, a proto jeho veršíky ?haters gonna hate?, ?players gonna play? a zmínka o ?fakers? nemohou v tomto okamžiku být pod ochranou autorského práva. Snad zajímavější nežli obsah předmětného rozhodnutí však byla jeho literární forma. Soudkyně Standish do svého odůvodnění vsunula odkazy na několik textů zpěvačky, když doslova uvedla:
?At present, the Court is not saying that Braham can never, ever, ever get his case back in court. But, for now, we have got problems, and the Court is not sure Braham can solve them. (?)At least for the moment, Defendants have shaken off this lawsuit.?
Fanoušci Taylor jistě poznávají, jaké písně byly v rozsudku ukryty.
Matěj Sýkora | Středa 20. leden 2016 15:46