Martin o své stáži v New Yorku: Proč bychom měli věnovat pozornost případu Mekky světového graffiti 5Pointz?

Gentrifikace je v New Yorku široce přetřásané téma už mnohá léta (např. zde). V těchto týdnech však dosahuje diskuse svého dlouhodobého maxima v souvislosti s kauzou, která je pozoruhodná hned z několika důvodů zajímavých z pohledu práva umění (Art Law). Komplex starých industriálních budov 5Pointz zabírá svou rozlohou jeden blok na jižním okraji Long Island City v Queensu. Ve spojení s protilehlým výstavním prostorem PS1 tvoří unikátní místo uprostřed nejméně zajímavé části City, které přitahuje pozornost veřejnosti už přes dvacet let.

PS1 (MoMA) je prostor věnovaný experimentům na poli současného umění, byl založen již v sedmdesátých letech a postupně svým jedinečným zaměřením na nové přístupy v umění dospěl k takovému renomé, že byl v roce 2000 přidružen k jedné z nejrespektovanějších institucí věnujících se současnému umění Museum of Modern Art (MoMA). Duch svobodné tvorby přitáhl na začátku devadesátých let dozrávající tvůrce graffiti, kteří hledali podmínky pro zcela svobodnou realizaci. Našli je v komplexu pěti budov – odtud nese blok název 5Pointz – který se díky ideálním podmínkám stal brzy doslova výstavním prostorem nejuznávanějších tvůrců z celého světa. Vše začalo v roce 1993, kdy vlastník komplexu, developer Jerry Wolkoff, poskytl nejprve jednu halu a následně i zbytek bloku k volnému využití tvůrcům graffiti.  

Mekka světového graffiti, jak se dnes 5Pointz přezdívá, ovšem poněkud přerostla svým kulturním významem původní představy a stala se jedním nejvyhledávanějších míst světového street artu. Jonathan Cohen, současný provozovatel a kurátor 5Pointz, přinesl před několika lety novou vizi pro budoucnost místa – udělal z něj fungující podnik a plánoval přeměnit je na živoucí muzeum grafitti, aby byl zajištěn trvale udržitelný provoz a rozvoj. Vše se změnilo letos v květnu, když Jerry Wolkoff oznámil svůj záměr požádat radu města o povolení developerského projektu na výstavbu bytových a komerčních prostor. Svět příznivců graffiti v tu chvíli jakoby šokem oněměl a když se na začátku října objevila zpráva, že záměr developera byl radou jednohlasně schválen, veřejnost se s 5Pointz začala pomalu loučit. 

Pak ale do hry vstoupila skupina 16 umělců, jejichž díla jsou součástí fasád 5Pointz. V zastoupení dvou advokátů známých svou bojovností za práva slabších v případech podobných souboji Davida s Goliášem podali tito umělci žalobu, kterou opřeli o zřídka používaný institut tzv. morálních, respektive, přeneseno do české právní terminologie, osobnostních práv, který zatím v americkém právu nemá příliš silnou tradici ani nelze nalézt mnoho rozsudků (case law), které by mohly napovědět, jak soud rozhodne. 

Hlavním bodem obhajoby je lakonický článek zákona Visual Artists Rights Act of 1990 (VARA) 17 USC §106A (a)(B), který přiznává autorovi vizuálního uměleckého díla (to jest malby, kresby, tisků a grafik, sochařských děl a fotografií) právo domáhat se ochrany před hrozícím zničením díla. Revolučním aspektem VARA v americkém právním řádu je jeho přiblížení kontinentálnímu systému autorského práva v tom smyslu, že ochrana autorova práva k dílu trvá i poté, co vlastnictví k uměleckému dílu přejde na nového vlastníka. 

Tady vzniká první zásadní otázka týkající se práv k nemovitostem se kterými jsou umělecká díla neoddělitelně spjata. Nepodařilo se mi zjistit, zda mezi provozovateli 5Pointz a developerem existovala nějaká psaná smlouva, která by vztahy k dílům upravovala. Vzhledem k argumentaci stran lze ale očekávat, že taková smlouva buď vůbec v písemné podobě neexistuje nebo pokud existuje, pak jádro sporu nijak neupravuje. Ale i kdyby žádná písemná smlouva nebyla k dispozici, stále je zde evidentní dvacet let stará domluva mezi stranami, podle které mohou umělci využívat prostor ke své realizaci. Jak argumentují advokáti umělců, vlastník poskytl umělcům souhlas, aby užili budovy jako malířského plátna, čímž založil také jejich právo, aby takto vzniklé dílo podléhalo autorskoprávní ochraně

Je to ale vůbec poprvé po více než dvaceti letech účinnosti VARA, kdy se ochrany podle tohoto předpisu dovolávají autoři street art. Soudce federálního soudu v Brooklyn již dvojím prodloužením obdoby předběžného opatření (restraining order) naznačil, že případ nebude mít zcela jednoduché řešení. 

Jen těžko si lze představit, že by v právní kultuře a tradici federálního práva U.S.A. mohla převážit ochrana umělce nad svrchovaným vlastnickým právem k nemovitosti, ale i pokus o kompromisní řešení, které by případně jistě nebylo jednoduché, může znamenat významný posun v otázce ochrany autorů uměleckých děl. 

Spor má ale ještě jednu rovinu, pro kterou by (nejen) český pozorovatel měl zpozornět. Obdobných případů, kdy developer, ať už pro svou lásku k umění nebo s vidinou zvýšení prestiže daného místa, poskytne skupině umělců povětšinou industriální prostory k volnému využití, známe i v České republice hned několik. Trafačka, Kokpit nebo Karlín Studios jsou příklady míst, kde nezávislá kultura výměnou za možnost realizace zhodnocuje potenciál místa. Pokud se ale z dočasného centra kultury stane kulturní hodnota, u které začíná panovat společenský konsenzus o potřebě její ochrany, začíná velice citlivý konflikt zcela rozdílných a těžko poměřitelných práv, který nelze žádné ze stran závidět. Prevencí, do které se vyplatí investovat, je uzavření smlouvy jasně upravující budoucí možnosti vývoje nebo řízené vyjednávání stran pokud je na konflikt zájmů už zaděláno. V těchto oblastech lze samozřejmě kontaktovat s prosbou o pomoc Fair Art, pokud půjde o problém podle českého práva, nebo Volunteer Lawyers for the Arts of New York – naši první partnerskou organizaci – pokud půjde o právo newyorské.

Martin Leskovjan

Martin Leskovjan | Středa 30. říjen 2013 21:18

Přidat komentář

* - povinné pole

*





*
*
Žádné komentáře