(Un)Fair Use - Fresh from San Francisco

Fair Use není naše sesterská organizace, ale - stejně jako Fair Art - je to princip. Nedávné rozhodnutí amerických soudů ve sporu Cariou v. Prince rozvířilo diskusi ohledně rozsahu tohoto pojmu a jeho významu pro uměleckou komunitu. Jaké použití autorského díla je ještě férové? Jak lze dílo užít i bez svolení autora? Je Fair Use výjimkou nebo spíš pravidlem?

Americký princip "fair use" známe v českém právu pod pojmy "volné užití díla" a "zákonná licence". Obsah pojmu je v Česku i v USA prakticky stejný: dílo chráněné autorským zákonem je v určitých situacích možné použít bez svolení autora a bez nutnosti platit licenční poplatky. Tyto způsoby užití nejsou porušením autorských práv. Typicky půjde například o použití pro zpravodajské účely (reportáž z výstavy s fotografiemi vystavených děl), v rámci výuky na školách (učitel rozdá žákům okopírovanou ukázku z knihy nebo promítne část filmu) či poměrně široká kategorie užití díla pro vlastní potřebu (narozdíl od českého práva tuto kategorii v americkém právu nenajdeme). V současné době se v USA rozhořel zajímavý spor o rozsah pojmu "férového užití". Tento spor je zajímavý především tím, že proti sobě stojí dvě skupiny, které za jiných okolností bojují na stejné straně barikády - fotografové a výtvarní umělci.

Základem sporu je rozsah férového užití díla v kategorii "transformative use". V českém právu by se jednalo nejspíš o tzv. uměleckou licenci, tedy "přetvoření" cizího díla do díla vlastního. Jde vlastně o specifickou formu citace, kdy autor použije cizí dílo při tvorbě vlastního díla. "Přetvoření" cizího díla může mít různou intenzitu a někdy dokonce postačí zasadit "původní" dílo do nového kontextu. Nejznámnějším příkladem přetvoření cizího díla pouhým zasazením do nového kontextu je Marcel Duchamp a jeho Fontána.

Cariou vs. Prince
O čem ale vlastně byl výše uvedený spor? Profesionální fotograf Patrick Cariou žil během devadesátých let na Jamajce mezi Rastafariány. Ze svého šestiletého pobytu následně v roce 2000 vydal knihu fotografií Yes Rasta. Na knihu později narazil známý kolážista (appropriation artist) Richard Prince, který si zakoupil několik výtisků z nichž pak vytrhal 35 fotografií, které použil ve svých kolážích a obrazech pod názvem Canal Zone. Princova díla zaznamenala velký úspěch a celková prodejní cena se vyšplahala k 10 milionům dolarů. Cariou pak Prince zažaloval za porušení autorských práv. Prince na svou obranu tvrdil, že způsob jakým fotografie použil, spadá do kategorie “fair use”.


Richard Prince, Canal Zone (2008) (foto via Art in America)

Soud první instance dal za pravdu fotografovi a rozhodl, že Prince neprokázal dostatečné “přetvoření” fotografií v nové originální dílo. Rozhodnutí vyvolalo silné reakce jak v umělecké komunitě, tak mezi právníky zabývající se autorským právem. Soudu především vyčítali, že se dostatečně nevěnoval stanovení hranice, nakolik musí umělec cizí dílo pozměnit, aby se jednalo o přetvoření díla v rámci “fair use” (přičemž někteří namítali, že soud takovou míru ani určit nemůže). Musí umělec cizí dílo kompletně pozměnit? Kolik procent původního díla může být zachováno v nezměněné podobě? Kolik tahů štětce musím udělat, aby se jednalo o “fair use”?

Rozhodnutí následně změnil odvolací soud, který kvalifikoval 25 Princových děl jako “fair use” a zbylých 5 vrátil nižsímu soudu k novému posouzení. Dle odvolacího soudu je v tomto případě hlavním kritériem, “jak se dílo jeví rozumnému pozorovateli” (reasonable observer). Soudci pak došli k závěru, že rozumný pozorovatel by Princovo dílo považoval za dostatečně přetvořené (transformative). Toto rozhodnutí pro změnu nepotěšilo mnoho fotografů, kteří se obávají, že z jejich práce budou volně těžit jiní, jelikož postačí pouze nepatrná změna k přetvoření jejich fotografie do nového díla.


Vlevo: Patrick Cariou, Yes Rasta (2000); vpravo: Richard Prince, Canal Zone - Graduation (2008) - jedno z pěti děl čekajících na posouzení zda se jedná o “fair use”. (foto via Fordham’s IPLJ)

Autorské právo chrání umělce - ale kterého?
Ač ještě není zcela u konce, vyvolal v USA tento spor širší diskusi o rozsahu “fair use” a dopadu na tvůrčí profesi. Na jedné straně stojí argument pro širokou interpretaci “férového užití” jako nutného prostředku rozvoje umění a tvůrčí společnosti. Na druhé straně pak zájem na ochraně autora, který vynaložil značné úsilí, proti “snadnému” přetvoření (a přivlastnění) jeho díla jiným autorem (Cariou strávil fotografováním Rastafariánů šest let, kdežto Princovi stačilo několik minut - maximálně hodin - k jejich přetvoření v díla, která následně prodal za miliony dolarů). Debata ohledně rozsahu a přesné náplně “fair use” není v USA nikterak nová. Podobnou otázku řešily americké soudy ve sporu známého umělce Jeffa Koonse s autorem fotografie, která byla inspirací pro Koonsovu plastiku String of Puppies. Soud neuznal Koonsovo obranu principem “fair use” (parodie původního díla) a přisoudil autoru fotografie značné odškodné.


Vlevo: Art Rogers, Puppies (1985);  vpravo: Jeff Koons, String of Puppies (1988) (foto via CopyrightInVisualArts)

Z větší části zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu ve sporu Cariou v. Prince neodradilo ani dalšího fotografa k podání žaloby na malířku, která “překreslila” námět z jeho fotografie (připomínám, že vedení soudního sporu je v USA mnohonásobně nákladnější než v České republice).


Srovnání obou děl z nedávného sporu. Vlevo: Jill Pankey; vpravo: Lois Greenfield (foto via the NewYork Times)

Pojem i rozsah “fair use” není statický a stejně jako jiné právní pojmy se v čase mění. V posledních desetiletích docházelo spíše k jeho rozšiřování a aplikaci na nové způsoby užití díla. Diskuse vyvolaná soudním sporem Cariou v. Prince může signalizovat snahu tento trend zvrátit a stanovit konceptu "férového užití" jasnější hranice. Bude jistě zajímavé sledovat, jak si s touto otázkou poradí nejen americké soudy.

Pro právně zvídavé nabízím text rozhodnutí odvolacího soudu. Naopak pro odlehčení se můžete zaposlouchat do rapové verze Pretty Woman od 2 Live Crew, kterou soud, jen tak mimochodem, zmiňuje ve svém rozhodnutí jako jasný případ “fair use”.

Enjoy! 

Vojtěch Mlynář | Sobota 1. březen 2014 03:00

Přidat komentář

* - povinné pole

*





*
*
Žádné komentáře